Celá zloba a nenávist satana se obrátila na člověka, který je
obrazem Boha. Celá jeho zloba byla zaměřena na zatracení co největšího
počtu lidských duší. Proto také využívá všechny možnosti a síly. "Ďábel
vždy usiluje" - říká sv. Řehoř Theolog - "vyhledává, kde povalit, kde
zranit a nalézt místo nechráněné a otevřené pro úder. Kde je víc
čistoty, tam vkládá více úsilí pro zhanobení. Zlý duch přijímá na sebe
dvojí tvář, když rozhazuje jednu nebo druhou síť. Je nejhlubší temnotou
(zjevné zlo) nebo se též přeměňuje v anděla světla (pod maskou dobra
provází úmysly potutelným úsměvem), proto je potřebná zvláštní
opatrnost, abychom se místo světla nepotkali s temnou smrtí". Na potřebu
zvláštní pozornosti a opatrnosti nás upozorňuje sv. ap. Pavel, když
říká: "... sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic
překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky
spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!" (2K 11,14-45).
V
boji s člověkem padlí duchové mají možnost působení na jeho tělo, na
smyslovou, citovou a volní stránku. O charakteru působení na tělo
člověka bylo již řečeno v 3. části, kde bylo výslovně ukázáno, že démoni
mohou zabíjet lidi, uvrhnout je do nemoci a taktéž vcházet do nich (tj.
opanovat jejich tělo). Poslední bod bude rozpracován podrobněji.
Démoni
vcházejí do lidského těla celou svou bytostí, jsou v plynném stavu,
podobně tak, jak vchází do člověka vzduch. Popis tohoto faktu najdeme u
Motovilova. Vypráví o tom, jak nečistý duch vládl jeho tělem a mučil ho
po řadu let.
Démon, který vešel do člověka, nemísí se s jeho
duší, ale přebývá v těle a vládne jeho duší i tělem. Podle sv. Ignáce
Brjančaninova "plyny mají vlastnost pružnosti, tj. vlastnost přijímání
různé míry objemu; zřejmě i démoni mají tuto vlastnost, když v jednom
člověku se jich může umístit velké množství". O tomtéž mluví evangelium
(L 8,30). Přebývajíce v člověku, podle sv. Jana Kassiána: "démoni různě
zatemňují rozumové a duševní cítění - je to na způsob stavů po požití
alkoholu nebo též ve stavu silné horečky nebo nadměrného chladu". Ale
démon si nemůže z naší duše udělat příbytek. "Nečistá moc" - tvrdí
tentýž svatý - "vniká do těl jimi posedlých ne dříve, než ovládne jejich
úmysly a myšlenky. Když zbaví mysl člověka strachu Božího, paměti o
Bohu, zlí duchové napadají lidi jako odzbrojené a pozbavené Boží pomoci a
ochrany. Proto tak lehce vítězí a teprve tehdy se stávají lidé
příbytkem démonů".
O tomtéž mluví sv. Řehoř Theolog: "ďábel nás
nemůže plně ovládnout žádným způsobem: jestliže kohokoliv ovládne ve
velkém stupni, tak pouze přes vlastní přivolení posedlých bez odporu z
jejich strany" (srv. Jk 13, 7). Tak na základě výše uvedeného můžeme
vyvodit, že bezprostřední vstup zlého ducha do člověka nastupuje na
zvláštní povolení Boží a často se stává důsledkem náruživého a
lehkomyslného života hříšníka.
Častější než sama posedlost je
ovládnutí člověka prostřednictvím zevních sil démonické vůle. Jako
příklad nám může posloužit Jidáš. Slova evangelia "satan vešel do
Jidáše" nelze chápat tak, jakoby se Jidáš stal posedlý v plném významu
toho slova. Sv. Jan Theolog říká, že přes chamtivost satan pronikl do
duše učedníka (Jan 12, 6) a později ovládl jeho srdce (Jan 13, 27).
Vidíme tady zjevný příklad postupného ovládnutí duše hříšníka démonem
pomocí zvyšující se chtivosti peněz.
Jedním z hlavních způsobů
vlivu nečistých duchů na lidi je vliv na jejich myšlenkovou sféru cestou
podsouvání různých hříšných myšlenek. Démoni se nacházejí mimo dosah
tělesných lidských smyslů, působí na lidskou mysl, podsouvají různé
myšlenky, které jednotlivec, který nežije duchovním způsobem, přijímá
jako svoje. A jestliže je přijímá a souhlasí s nimi, stává se nositelem
cizí zlé vůle, která ho postupně celého ovládá. Antonij Veliký říká:
"Často, i když sami neviditelní (zlí duchové), vydávají se za pobožné
besedníky, aby svedli podobenstvím obrazu a aby mohli se svedenými dělat
co chtějí." Démoni vědí, že lidé mají rádi pravdu, proto také přijímají
masku pravdy a pomocí ní vlévají jed svým následovníkům. Takovým
způsobem ďábel kdysi podvedl Evu, když jí říkal svoje slova jakoby
potvrzoval slova Boží a při tom převracel jejich smysl (srv. Gn 3, 1).
Tak
též podvedl ženu Jobovu, když ji učil nadměrné lásce k muži a tím i
rouhání Bohu: "Zlořeč Bohu a zemři" (Jb 2, 9), řekla, věříc v to, že za
rouhání Bohu člověk okamžitě podléhá smrti a tím samým se končí jeho
těžké pozemské strádání. Takovým způsobem podvedl mnoho lidí tím, že
převracel smysl věcí a všechny vtahoval do propasti zla.
Náleží
rovněž poznamenat, že ve válce s námi démoni neznají orientaci našich
srdcí, nemohou číst v našich myšlenkách, ale jenom ze slov, která
vypovídáme, z vnějšího chování a rozhovorů, ve vstávání, sedání,
chození; dle slov žalmisty Davida "po celé dny vymýšlejí záludnosti" (Ž
37, 13), po celý den se učí znát naši vnitřní náladu, aby v čase
modlitby mohli znečistit naši mysl zlými myšlenkami, odpovídajícími
rozvoji našich vášní. Sv. Isidor Pelusiot mluví o tom tak: "Ďábel neví,
co my si myslíme, poněvadž to jedině náleží do síly Boží, a jedině z
tělesných gest chytá naše myšlenky, když např. uvidí někoho, kdo upřeně
hledí a nasycuje se cizí krásou. Využívá tohoto stavu, povzbuzuje
člověka k cizoložství. Když uvidí někoho propadlého obžerství, rychle se
snaží ukázat mu vášně rodící se z obžerství a všechno ukázané se snaží
obrátit v činy. Povzbuzuje k loupení a nepoctivému zisku."
Ježíš
Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním vyrovnává síly válčících stran a
krotí ukrutnou vzteklost zlých duchů, kteří bez svolení Božího nemohou
pokoušet lidi, jak je to vidět na příkladě spravedlivého Joba. Zlí
duchové dokonce nemohou vejít do stáda vepřů a Pán nedovoluje zkoušet
člověka nad jeho síly. Ve válce se zlem křesťanům dodává sil, které jim
pomáhají zvítězit.
Kromě oblasti myšlenkové padlí duchové mohou
působit na sféru citů a vůle. Sv. Nil Sinajský o tom píše tak: "Když
závistivý démon nedokáže ovlivnit naši mysl, působí na krev a šťávy, aby
pomocí nich vytvořil v mysli představy a naplnil je mnohými obrazy".
Působením na tělo běs navádí člověka k pocitům chtivosti, vznětlivosti,
hněvu atd. Vidíme to na příkladu sv. Justiny, ve které démon, poslaný
kouzelníkem, rozpaloval pocit vášně a žádostivosti, ale byl odehnán
modlitbou svaté.
Působením na oblast vůle člověka démon ho jakoby
pozbavuje síly, energie a schopnosti rozhodných činů a činů vůbec. Ale
při usilovné modlitbě zlý duch odchází a bude poražen jménem Kristovým.
Mnich
Evagrius píše, že démoni se rozlišují podle stupňů zla a moci a plnění
daných služeb. Ta slova potvrzuje sv. Jan Kassián když říká, že "jedni
si libují v nečistých a hanebných činech, jiní v rouhání, jiní v hněvu a
vzteklosti, jiní se radují ze smutku, jiní prázdnou chválou a pýchou, a
každý zasévá do srdce člověka tu vášeň, ve které má sám zálibu - ale ne
všechny vášně jsou probouzeny najednou, nýbrž postupně."
O
duchovní neviditelné válce mluví tentýž asketa: "nezkušené a nemocné
napadají slabší duchové, ale když nezvítězí, jsou na jejich místo
posíláni silnější". Je to úměrné k zvyšujícím se silám vojína Kristova.
Tak
vidíme, že démoni mají svého druhu specializaci. Přebývají ve zlu a
mají jakousi svobodu, poněvadž mohou z více zlých věcí vybrat jednu pro
ně nejuspokojivější. Těmi vášněmi se uchovávají při životě a snaží se je
rozněcovat v člověku, čímž získávají přístup do jeho duše a těla. Kromě
toho můžeme plně připustit, že démoni se mohou živit na úkor emanované
lidské energie, vydané člověkem ve vášnivé rozkoši. Jestliže podle slov
sv. Jana Damašského andělé "meditují a postihují Boha, nakolik je to
možné a to je jejich pokrmem", tak démoni, pro které meditace není
možná, nejpravděpodobněji mohou získat energii nepřímou cestou přes
člověka, adaptujíce jeho energetiku pro svoji výživu.
