Snít je nutné

nás se někdy nezdají věci, bez kterých bychom se raději obešli! Je však experimentálně doloženo, že sen je pro nás dokonce životně důležitý. Bez snů bychom nepřežili: zemřeli bychom vyčerpáním.

Sen je zájmem zejména neurověd posledních dvaceti let. Výzkumy, které provedli vědci v uplynulé Dekádě mozku, přinesly řadu objevů. Mnohé z nich ovšem také probouzejí asociaci na výrok modistky krále Ludvíka XV. Když uváděla znovu do koloběhu módy nový klobouček (který se nosil před půl stoletím), prohlásila: "Opravdu nové je jen to, na co se zapomnělo!"

Nová neurověda totiž přitaká tomu, co o snech věděly staré civilizace (a před čím tzv. materialistická věda zavírala oči). Takže, jaký je současný stav vědeckého poznání?

Bez snů vůbec nemůžeme žít
- stejně jako bez samotného spánku. Proslulé pokusy Hornovy ukázaly, že krysy zbavené spánku umírají asi po 21 dnech. Zbaveny snů - REM fáze spánku - umíraly asi po 37 dnech. V obou případech umíraly bez patologického nálezu, který by smrt odůvodnil - smrt se vysvětluje dezintegrací řídících funkcí. Proč je sen - přelud pro řídící funkce doslova životně důležitý? Sny se vyskytují ve všech fázích spánku, nejenom ve fázi REM.

Kvalita spánku a snění
Výskyt snu ve spánku (NREM i REM) koreluje se subjektivním pocitem, že dotyčný těsně před vzbuzením spal (Journal of Sleep Research 1993). Z toho plyne, že snění je pro subjektivní prožitek spánku před probuzením důležitější než reálné trvání spánkové epizody.

Odhady hloubky spánku závisí na kvalitě spánkových stádií NREM. Pacienti trpící nespavostí mají sklon podhodnocovat dobu trvání spánku a i jeho kvalitu. Neurotičtí pacienti trpící nespavostí při vzbuzení z NREM a REM spánku popírají snovou aktivitu častěji než zdraví jedinci.

Sny jsou přímo spjaty s naším základním biorytmem - zhruba 24 hodinovým, tzv. cirkadiánním cyklem aktivity a odpočinku. V něm dále pulsují tzv. ultradiánní rytmy, trvající devadesát minut až dvě hodiny. Ve spánku zhruba osmihodinovém proběhnou tedy přibližně 4 cykly od bdělého stavu, přes hluboký spánek s pomalými mozkovými vlnami, až po velmi aktivní fázi intenzivního snění (REM). Po snu se zase cyklus opakuje. Sny se vyskytují ve všech fázích spánku. V hlubokém spánku je mozek nejvíce utlumen, sny v něm jsou útržkovité, blízko bdělé skutečnosti, černobílé. V intenzivní snové fázi jsou dějově a obsahově bohaté, barevné. V každém novém cyklu je snová fáze silnější, delší, sen bohatší - "nejvíce" tedy sníme k ránu. Snové poznání je podobné bdělému; není omezeno na lidi, kteří si sny vybavují, nebo zkušené v sebepozorování. Ve dne, ve stavu bdělého vědomí, cykly aktivity a útlumu probíhají také. V každém dvouhodinovém cyklu je asi šestiminutová "snová" perioda, kdy naše bdělost tak trochu vypne, smyslové vnímání ochabne, jsme tak trochu mimo vnější realitu. Často proběhne tzv. denní snění. Výpadky pozornosti a soustředění jsou běžné - potřeba dělat přestávky při jízdě autem nebo ve školním vyučování je přírodní zákon!

Snění závisí na přítomnosti vědomé inteligence spolu s výskytem psychofyziologického stavu, v němž není ideace poháněna ani vůlí, ani vnějšími podněty. Když se uvolníme nebo jsme unaveni, a uzavřeme smyslové vstupy, snová aktivita má dveře otevřené. Ergo, Freud měl pravdu - uvolněte cestu nevědomým pochodům, a ony se spontánně projeví, protože jsou zde stále přítomny.

Sen je těsně spojen s bdělým životem snícího.
Sen vyvěrá z bdělého života. Bdělý život, události všedního dne, tedy zpětně sen osvětlují a vysvětlují. Talmud, stará kniha židovské moudrosti, praví: sen je svým vlastním výkladem.
Prožité stavy a situace často určují obsah zážitků, které se vztahují ke změněným stavům vědomí. Snový obsah - podobně jako halucinatorní, disociativní a autohypnotické fenomény - odráží kontinuitu mezi bděním a snovými zážitky.

Obsah snů se prolíná s našimi bdělými zkušenostmi.
V této souvislosti je pozoruhodné, že v rozsáhlém výzkumu 10 000 snů, provedeném v USA, převažovaly třikrát častěji negativní sny nad pozitivními - 64% snů s negativním, jen 18% s pozitivním obsahem! Je život vskutku slzavé údolí? Lidský život je starost; slovo stres je prakticky synonymem života. Proč by měl obsah snů být jiný, než obsah bd77ění?

Fakta o snění
Není snad člověk, který by nemiloval spánek - pokud se má rád. Spánek potřebujeme pro dvě životně nutné věci: 1. tělesnou regeneraci, kterou zajišťuje spánek převážně bezesný (sny se nám zdají i v něm, ale jaksi chudší); 2. regeneraci duševní, kterou provádí spánek zasvěcený snění.
Spánek je tedy dvojí. Ve snovém spánku tělo spí a mysl bdí. Bdí na zvláštní způsob - tak, že o sobě neví. Chybí-li duši bdělé vědomí o sobě samotné - bdělost vždy kontroluje! - chová se ve snu naprosto nevázaným způsobem. Sen je tudíž významná psychologická událost. Je to osobitý "třetí stav" normálního vědomí: mezi bděním a spánkem beze snů. Ve snovém spánku se děje spousta důležitých procesů, které nás udržují pohromadě a v kondici.

Sen je stav vědomí, ve kterém si náš nevědomý duševní život, zbavený smyslových vjemů a bdělé racionální kontroly, dělá co ho napadne. Ve snu můžeme být dobyvatelé i dobytí, můžeme létat, cestovat časem, cokoli, co by nás nikdy nenapadlo a co je mimo bdělou realitu. Můžeme ovšem také snít o tom, co čeká zítra v práci, dokonce sčítat nekonečné sloupce čísel nebo si v duchu předehrávat rozhovor se šéfem. Sen je podivuhodný stav našeho vědomí, provokující nepředvídatelností a proměnlivostí.

Jsou lidé, kteří uznávají za skutečné jen to, co je rozumné, a za rozumné to, co je skutečné ve vnějším světě. To, že je ve snu všechno možné, je znepokojuje; považují proto sen za fantasmagorii odpojenou od reality. Sen se z bdělé skutečnosti napájí (z čeho také?), a také se do ní prolíná. Někdy velmi skutečně, až naléhavě. Koluje o tom řada krásných historek. Třeba ty, jak dotyčný do sebe v hospodě nalil řadu piv a usnul tvrdým spánkem. Zdál se jim sen, jak stojí u stromu a tak krásně si ulevují… a ze slastného pocitu je probudila až mokrá postel. To je snový spánek, ve kterém tělo spí, zatímco nevědomá mysl je náramně čilá a vyjde vstříc potřebám těla bez cenzury morálkou a hygienou.

Nebezpečné jsou náměsíčné stavy, ve kterých se hluboce spící náhle jde projít a zvolí cestu oknem! Vyskytují se ve fázi spánku, kdy by mělo být utlumené tělo i mysl. Při somnambulismu se tělo jaksi vymkne - mozková kůra ho nějak odpojí. Tělo bdí, leč bez ducha, a bezhlavě si jde někam.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Výzkum spánku však již před více než čtyřiceti lety potvrdil, že každý z nás má každou noc sny, dokonce hned několik. Většině lidí však, jakmile se probudí, sen prchne: je plachý a hbitý jako veverka. Musíme být po probuzení pohotově, chceme-li chytit veverku za ocásek: bdělému vědomí sen jaksi nepatří. Není pravda, že někdo sny nemá, to by nepřežil. Pouze si je nikdy nevybaví.

Lidi, kteří si sny nepamatují, nepřesvědčíme. Když o snech neví, jak se mohou přesvědčit, že existují?

prvé "objektivně": ze záznamu činnosti mozku ve spánku. Přestože si mnoho lidí nevybavuje své sny, záznamy jejich REM spánku dokazují, že i oni sní stejně jako ti, kteří si své sny pamatují. Za druhé "subjektivně": vzbudí-li člověka, "který nikdy v životě nesnil" v REM spánku, je schopen si vybavit sen zcela srovnatelně s ostatními lidmi.

Jednou z možností rozdílů ve výbavnosti snů je to, že ti, kteří si své sny nevybavují, si je hůře zapamatovávají než ostatní. Jiná hypotéza předpokládá, že někteří lidé se uprostřed REM spánku snadněji probouzejí, a proto jsou si schopni vybavit více snů než ti, kteří spí hlouběji. Nejčastěji přijímaná hypotéza objasňující výbavnost snů, se zakládá na myšlence, že rozhodujícím faktorem je to, co se stane při probuzení. Pokud nenastane krátké období po probuzení bez vyrušování, k zapamatování snu nedojde.

sny probíhají téměř mžitkově. Zazvoní budík a my se probudíme se vzpomínkou na spletitý sen s požárem, ke kterému přijížděly hasičské vozy s řinčícími sirénami. Protože budík ještě zvoní, domníváme se, že jeho zvuk musel vyvolat události ve snu. Vědci nicméně předpokládají, že zvonící budík nebo jiné zvuky se pouze dosadí do již vytvořené scény dřívější vzpomínky nebo snu. Tato skutečnost má obdobu v bdělém stavu, kdy jednoduchý podnět dokáže vyvolat tak bohatou vzpomínku, že by nějakou dobu trvalo, než byste ji celou někomu vylíčili. Na délku běžného snu můžeme usuzovat z nálezů výzkumů, kdy byly pokusné osoby v průběhu snového (REM) spánku probouzeny a měly přehrát události, které se ve snu udály. Doba, která byla nutná k přehrání celého snu, byla téměř tak dlouhá, jako období REM spánku, což vede k úvaze, že události ve snu trvají téměř tak dlouho jako v reálném životě.

Leckdo si dokonce myslí, že pevný, zdravý spánek je bezesný. Vždyť komu z nás se někdy nezdají věci, bez kterých bychom se raději obešli! Je však experimentálně doloženo, že sen je pro nás dokonce životně důležitý. Bez snů bychom nepřežili: zemřeli bychom vyčerpáním.

Zdroj: PhDr. Tyl