nás se někdy nezdají věci, bez kterých bychom se raději obešli! Je však
experimentálně doloženo, že sen je pro nás dokonce životně důležitý.
Bez snů bychom nepřežili: zemřeli bychom vyčerpáním.
Sen je
zájmem zejména neurověd posledních dvaceti let. Výzkumy, které provedli
vědci v uplynulé Dekádě mozku, přinesly řadu objevů. Mnohé z nich ovšem
také probouzejí asociaci na výrok modistky krále Ludvíka XV. Když
uváděla znovu do koloběhu módy nový klobouček (který se nosil před půl
stoletím), prohlásila: "Opravdu nové je jen to, na co se zapomnělo!"
Nová
neurověda totiž přitaká tomu, co o snech věděly staré civilizace (a
před čím tzv. materialistická věda zavírala oči). Takže, jaký je
současný stav vědeckého poznání?
Bez snů vůbec
nemůžeme žít
- stejně jako bez samotného spánku.
Proslulé pokusy Hornovy ukázaly, že krysy zbavené spánku umírají asi po
21 dnech. Zbaveny snů - REM fáze spánku - umíraly asi po 37 dnech. V
obou případech umíraly bez patologického nálezu, který by smrt odůvodnil
- smrt se vysvětluje dezintegrací řídících funkcí. Proč je sen - přelud
pro řídící funkce doslova životně důležitý? Sny se vyskytují ve všech
fázích spánku, nejenom ve fázi REM.
Kvalita spánku a
snění
Výskyt snu ve spánku (NREM i REM) koreluje se
subjektivním pocitem, že dotyčný těsně před vzbuzením spal (Journal of
Sleep Research 1993). Z toho plyne, že snění je pro subjektivní prožitek
spánku před probuzením důležitější než reálné trvání spánkové epizody.
Odhady
hloubky spánku závisí na kvalitě spánkových stádií NREM. Pacienti
trpící nespavostí mají sklon podhodnocovat dobu trvání spánku a i jeho
kvalitu. Neurotičtí pacienti trpící nespavostí při vzbuzení z NREM a REM
spánku popírají snovou aktivitu častěji než zdraví jedinci.
Sny
jsou přímo spjaty s naším základním biorytmem - zhruba 24 hodinovým,
tzv. cirkadiánním cyklem aktivity a odpočinku. V něm dále pulsují tzv.
ultradiánní rytmy, trvající devadesát minut až dvě hodiny. Ve spánku
zhruba osmihodinovém proběhnou tedy přibližně 4 cykly od bdělého stavu,
přes hluboký spánek s pomalými mozkovými vlnami, až po velmi aktivní
fázi intenzivního snění (REM). Po snu se zase cyklus opakuje. Sny se
vyskytují ve všech fázích spánku. V hlubokém spánku je mozek nejvíce
utlumen, sny v něm jsou útržkovité, blízko bdělé skutečnosti, černobílé.
V intenzivní snové fázi jsou dějově a obsahově bohaté, barevné. V
každém novém cyklu je snová fáze silnější, delší, sen bohatší -
"nejvíce" tedy sníme k ránu. Snové poznání je podobné bdělému; není
omezeno na lidi, kteří si sny vybavují, nebo zkušené v sebepozorování.
Ve dne, ve stavu bdělého vědomí, cykly aktivity a útlumu probíhají také.
V každém dvouhodinovém cyklu je asi šestiminutová "snová" perioda, kdy
naše bdělost tak trochu vypne, smyslové vnímání ochabne, jsme tak trochu
mimo vnější realitu. Často proběhne tzv. denní snění. Výpadky
pozornosti a soustředění jsou běžné - potřeba dělat přestávky při jízdě
autem nebo ve školním vyučování je přírodní zákon!
Snění závisí
na přítomnosti vědomé inteligence spolu s výskytem psychofyziologického
stavu, v němž není ideace poháněna ani vůlí, ani vnějšími podněty. Když
se uvolníme nebo jsme unaveni, a uzavřeme smyslové vstupy, snová
aktivita má dveře otevřené. Ergo, Freud měl pravdu - uvolněte cestu
nevědomým pochodům, a ony se spontánně projeví, protože jsou zde stále
přítomny.
Sen je těsně spojen s bdělým životem
snícího.
Sen vyvěrá z bdělého života. Bdělý život,
události všedního dne, tedy zpětně sen osvětlují a vysvětlují. Talmud,
stará kniha židovské moudrosti, praví: sen je svým vlastním výkladem.
Prožité
stavy a situace často určují obsah zážitků, které se vztahují ke
změněným stavům vědomí. Snový obsah - podobně jako halucinatorní,
disociativní a autohypnotické fenomény - odráží kontinuitu mezi bděním a
snovými zážitky.
Obsah snů se prolíná s našimi
bdělými zkušenostmi.
V této souvislosti je pozoruhodné,
že v rozsáhlém výzkumu 10 000 snů, provedeném v USA, převažovaly
třikrát častěji negativní sny nad pozitivními - 64% snů s negativním,
jen 18% s pozitivním obsahem! Je život vskutku slzavé údolí? Lidský
život je starost; slovo stres je prakticky synonymem života. Proč by měl
obsah snů být jiný, než obsah bd77ění?
Fakta o snění
Není
snad člověk, který by nemiloval spánek - pokud se má rád. Spánek
potřebujeme pro dvě životně nutné věci: 1. tělesnou regeneraci, kterou
zajišťuje spánek převážně bezesný (sny se nám zdají i v něm, ale jaksi
chudší); 2. regeneraci duševní, kterou provádí spánek zasvěcený snění.
Spánek
je tedy dvojí. Ve snovém spánku tělo spí a mysl bdí. Bdí na zvláštní
způsob - tak, že o sobě neví. Chybí-li duši bdělé vědomí o sobě samotné -
bdělost vždy kontroluje! - chová se ve snu naprosto nevázaným způsobem.
Sen je tudíž významná psychologická událost. Je to osobitý "třetí stav"
normálního vědomí: mezi bděním a spánkem beze snů. Ve snovém spánku se
děje spousta důležitých procesů, které nás udržují pohromadě a v
kondici.
Sen je stav vědomí, ve kterém si náš nevědomý duševní
život, zbavený smyslových vjemů a bdělé racionální kontroly, dělá co ho
napadne. Ve snu můžeme být dobyvatelé i dobytí, můžeme létat, cestovat
časem, cokoli, co by nás nikdy nenapadlo a co je mimo bdělou realitu.
Můžeme ovšem také snít o tom, co čeká zítra v práci, dokonce sčítat
nekonečné sloupce čísel nebo si v duchu předehrávat rozhovor se šéfem.
Sen je podivuhodný stav našeho vědomí, provokující nepředvídatelností a
proměnlivostí.
Jsou lidé, kteří uznávají za skutečné jen to, co
je rozumné, a za rozumné to, co je skutečné ve vnějším světě. To, že je
ve snu všechno možné, je znepokojuje; považují proto sen za
fantasmagorii odpojenou od reality. Sen se z bdělé skutečnosti napájí (z
čeho také?), a také se do ní prolíná. Někdy velmi skutečně, až
naléhavě. Koluje o tom řada krásných historek. Třeba ty, jak dotyčný do
sebe v hospodě nalil řadu piv a usnul tvrdým spánkem. Zdál se jim sen,
jak stojí u stromu a tak krásně si ulevují… a ze slastného pocitu je
probudila až mokrá postel. To je snový spánek, ve kterém tělo spí,
zatímco nevědomá mysl je náramně čilá a vyjde vstříc potřebám těla bez
cenzury morálkou a hygienou.
Nebezpečné jsou náměsíčné stavy, ve
kterých se hluboce spící náhle jde projít a zvolí cestu oknem! Vyskytují
se ve fázi spánku, kdy by mělo být utlumené tělo i mysl. Při
somnambulismu se tělo jaksi vymkne - mozková kůra ho nějak odpojí. Tělo
bdí, leč bez ducha, a bezhlavě si jde někam.
Sní každý?
Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Výzkum spánku však
již před více než čtyřiceti lety potvrdil, že každý z nás má každou noc
sny, dokonce hned několik. Většině lidí však, jakmile se probudí, sen
prchne: je plachý a hbitý jako veverka. Musíme být po probuzení
pohotově, chceme-li chytit veverku za ocásek: bdělému vědomí sen jaksi
nepatří. Není pravda, že někdo sny nemá, to by nepřežil. Pouze si je
nikdy nevybaví.
Lidi, kteří si sny nepamatují, nepřesvědčíme.
Když o snech neví, jak se mohou přesvědčit, že existují?
Za
prvé "objektivně": ze záznamu činnosti mozku ve spánku. Přestože si
mnoho lidí nevybavuje své sny, záznamy jejich REM spánku dokazují, že i
oni sní stejně jako ti, kteří si své sny pamatují. Za druhé
"subjektivně": vzbudí-li člověka, "který nikdy v životě nesnil" v REM
spánku, je schopen si vybavit sen zcela srovnatelně s ostatními lidmi.
Jednou
z možností rozdílů ve výbavnosti snů je to, že ti, kteří si své sny
nevybavují, si je hůře zapamatovávají než ostatní. Jiná hypotéza
předpokládá, že někteří lidé se uprostřed REM spánku snadněji
probouzejí, a proto jsou si schopni vybavit více snů než ti, kteří spí
hlouběji. Nejčastěji přijímaná hypotéza objasňující výbavnost snů, se
zakládá na myšlence, že rozhodujícím faktorem je to, co se stane při
probuzení. Pokud nenastane krátké období po probuzení bez vyrušování, k
zapamatování snu nedojde.
Jak dlouho sen trvá ? Některé
sny probíhají téměř mžitkově. Zazvoní budík a my se probudíme se
vzpomínkou na spletitý sen s požárem, ke kterému přijížděly hasičské
vozy s řinčícími sirénami. Protože budík ještě zvoní, domníváme se, že
jeho zvuk musel vyvolat události ve snu. Vědci nicméně předpokládají, že
zvonící budík nebo jiné zvuky se pouze dosadí do již vytvořené scény
dřívější vzpomínky nebo snu. Tato skutečnost má obdobu v bdělém stavu,
kdy jednoduchý podnět dokáže vyvolat tak bohatou vzpomínku, že by
nějakou dobu trvalo, než byste ji celou někomu vylíčili. Na délku
běžného snu můžeme usuzovat z nálezů výzkumů, kdy byly pokusné osoby v
průběhu snového (REM) spánku probouzeny a měly přehrát události, které
se ve snu udály. Doba, která byla nutná k přehrání celého snu, byla
téměř tak dlouhá, jako období REM spánku, což vede k úvaze, že události
ve snu trvají téměř tak dlouho jako v reálném životě.
Leckdo si
dokonce myslí, že pevný, zdravý spánek je bezesný. Vždyť komu z nás se
někdy nezdají věci, bez kterých bychom se raději obešli! Je však
experimentálně doloženo, že sen je pro nás dokonce životně důležitý. Bez
snů bychom nepřežili: zemřeli bychom vyčerpáním.
Zdroj: PhDr. Tyl













