Hypnotismus a sugesce.
Ježto ve druhé částí bude studována řada jevů, podmíněných stavem hypnotickým a poněvadž
na druhé straně hraje tzv. sugesce při očarování nemalou roli, myslím, že se neodchýlím příliš od
vlastního předmětu, podám-li zde o hypnotismu a sugesci trochu obšírnější vysvětlení a návod ke konání
pokusů.
Hypnotismus je vědou studující jevy tzv. hypnosy, tj. zvláštního stavu, vyvolaného hypnotickými
prostředky. Slovo hypnosa je odvozeno z řeckého „hypnos“, spánek, tento však není hlavní
známkou hypnosy, nýbrž zvýšená citlivost oproti sugescím.
Sugesce je pochod, který vzniká v jednotlivci vyvoláním určité představy jím samotným a nebo
osobou cizí. Je vlastně resultátem kategorického vnucení nějaké představy. Sugesci mohu být ovlivněni
nejen jednotlivci, nýbrž i celé masy, společnosti a národy.
Je-li nějaká představa vyvolána v jednotlivci (ve smyslu hypnotickém) osobu cizí, je to heterosugesce,
v případě, sugeruje-li sobě jednotlivec nějakou představu sám, máme co činit s autosugescí.
V užším smyslu je sugesce každý rozkaz, daný pokusné osobě, tj. osobě hypnotizované, za příčinou
jeho realisace.
Hypnotický stav nemusí však býti podmínkou realisace určité sugesce, neboť i za normálního
vědomí lze člověka ovlivnit a vnuknout neboli vsugerovat mu určitou ideu, v jejímž smyslu dotyčný
člověk pak jedná. Tedy i za normálního bdění nalézáme u člověka jistý stupeň sugestibility, tj. dispozice
k přijetí nějaké sugesce.
Sugesci udílíme rozmanitým způsobem, jako slovy, posunky, písmem, a nebo i mentálně, myšlenkou.
Sugesce má být jasná, zřetelná a pokusné osobě snadno pochopitelná. Nejeví-li někdy — a to
hlavně při počátečních pokusech v hypnotismu — sugesce účinku, nutno ji i několikrát opakovat,
event. přednést ji více méně rozkazovacím tónem.
Rozeznáváme sugesci prehypnotickou, hypnotickou a posthypnotickou. Sugesce prehypnotická
je taková, která se udílí před vyvoláním hypnosy, např. sugerujeme pokusné osobě nalézající se
doposud v normálním stavu, že za 5 minut klidně usne. Sugesce hypnotická udílí se teprve, když pokusná
osoba upadla již do hypnotického stavu. Sugerujeme-li pokusné osobě, aby provedla po ukončení
hypnosy, tedy již v normálním stavu, nějaký výkon, např. aby dvě hodiny po probuzení odešla do
nějakého obchodu a určitou věc tam vykonala, je to sugesce posthypnotická.
Každá sugesce mění se na konec v autosugesci, tj. ona ovládne střediska mozková, čehož důsledkem
je vyvolání vhodné představy. Uplatňuje se tu vlastně více méně víra v sugesci, která je klíčem
k celému realizačnímu tajemství sugesce.
Uvážíme-li, že sugesce může vyvolati v nějakém organismu i anatomické změny, jako jsou otoky,
puchýře, krvácení (stigmata), ochrnutí apod., pochopíme, jak velký význam může míti ona v životě
lidském a jak jí může být i zneužito. Zločinné sugesci dlužno připsat snad více případů středověkého
očarování, než se domníváme. Než o tom až na jiném místě.
Jakým způsobem lze hypnotisovat? Je více hypnotických metod, z nichž uvedu jenom ty nejdůležitější.
Metoda Bergerova. Tato je velmi jednoduchou a spočívá v tom, že hypnotisér ohřeje sobě ruce
a drží je před hlavou pokusné osoby.
Metoda Bernheimova. Poučivše pokusnou osobu o účelu procedury, necháme ji upřeně se dívat
na prsty, jež držíme před jejím nosním kořenem. Myšlenky připravujeme vhodně na spánek asi
následovně: l. „Nemyslete na nic, jenom na spánek.“ 2. „Vaše oči jsou unaveny, chvějí se vám víčka.“
14
3. „Zmocňuje se vás povšechná ochablost.“ 4. „Ruce a nohy ztrácejí citlivost.“ 5. „Oči slzí, pohled je
matný.“ 6. „Zavřete pevně oči.“ 7. „Dobře. Nyní jich nemůžete otevřít.“ 8. „Usínáte.“
Metoda Braidova. Poručíme pokusné osobě, aby se upřeně a koncentrovaně dívala na nějaký
lesklý předmět (broušené sklíčko, drahokam apod.), který držíme v jedné ruce před jejíma očima poněkud
nad očním horizontem ve vzdálenosti asi 35 cm.
Metoda Eulenburgova. Tato záleží v tom, že galvanisujeme hlavu, následkem čehož vbrzku
upadne pokusná osoba do spánku.
Metoda Fariova. Pozornost pokusné osoby snažíme se co možná nejvíce koncentrovat, načež
náhle zvoláme „spi!“ Nebo poručíme pokusné osobě ostře bez mžikání dívati se v dlaň, načež pozorujíce,
že se její víčka chvějí, zvolna se přibližujeme rukou na malou vzdálenost k jejím očím.
Metoda fascinační. Poručíme pokusné osobě dívat se nám do očí, což samo někdy stačí
k vyvolání hypnotického stavu. Obyčejně užíváme zde ještě slovní sugesce.
Metoda Haidenhainova. Přiložíme k uchu a nebo na šíji pokusné osobě silně tikající kapesní
hodinky. Za krátkou dobu pokusná osoba usne.
Metoda Charcotova. Tato je jedna z nejnebezpečnějších. Rozžehneme před nic netušící pokusnou
osobou náhle velmi intensivní světlo (magnesiové), nebo náhle udeříme silně na zvon, ladičku
apod.
Metoda Laségneova. Poručíme pokusné osobě uzavřít oči, načež prsty ji započneme mírně tlačit
na oční bulvu.
Metoda Liébeaultova. Položíme ruku na čelo pokusné osoby a zatlačujeme jí pomalu její oči,
užíváme sugesce Bernheimovy s vypuštěním věty 2., 5., 6. a 7. Hlas musí být stále tišší a tišší.
Metoda Luysova. Metoda tato je výborná, a má tu přednost, že se při ní hypnotisér neunaví,
ježto na něm nezávisí. Spočívá v tom, že se pokusná osoba upřeně dívá do zvláštního přístroje, sestávajícího
ze dvou zrcátek, otáčejících se velmi rychle protivnými směry. Přístroj nazývá se „mimoir rotatif“
a používá se ho hlavně v Americe. Lze jím velmi snadno hypnotisovat větší počet osob. Mnozí
přičítají této metodě škodlivý vliv.
Metoda magnetická. Ačkoli někteří badatelé přičítají účinky této metody pouze sugesci, nelze
přece vždy tak tvrdit. O tom svědčí četné pokusy, konané v nynější době profesorem francouzské
školy pro léčení animálním magnetismem, Durvillem. Podkovovitým a nebo tyčinkovým magnetem
potíráme tělo pokusné osoby, při čemž na hlavě, sluneční pleteni, kolenou a na špičkách prstů u nohy
po několik okamžiků staneme.
Metoda Mesmerova. Postavivše se před pokusnou osobu, zvedneme v oblouku ruce nad její
hlavu, načež ve vzdálenosti asi 3–5 cm od těla táhneme rukama od hlavy až dolů k nohám, přičemž
špičkami prstů po několik okamžiků staneme na očích, prsou, žaludečním důlku (sluneční pleteni) a
kolenou. Manipulaci opakujeme 15–20 krát. Nebo podle jiného způsobu Mesmerova sevřeme kuželovitě
prsty levé ruky, držíme je v krajině sluneční pleteně, a prsty druhé ruky silně třeme temeno a nebo
nosní kořen.
Metoda Pitresova. Lehce třeme tzv. hypnogenní pásma, tj. určitá místa na těle, jako jsou např.
čelo, spánky, nosní kořen a žaludeční důlek.
Metoda Richetova. Teplýma rukama děláme jednoduché tahy od temene až ke krajině žaludeční.
Prof. Richet tvrdí, že touto metodou se mu podařilo hypnotisovat v krátké době mnoho osob.
Metoda Weinholdova (elektrická). Faradickým proudem štětičkujeme lehce spánky.
Metoda indická. V tmavém pokoji položíme svlečenou pokusnou osobu na postel, postavíme
se k její hlavě a dívajíc se jí upřeně do očí, foukáme jí lehce do nosu. Jedna ruka spočívá na jejím žaludečním
důlku, druhou třeme lehce její tělo. V pokoji musí panovat klid a experimentu nesmí být
nikdo přítomen. A nebo kroužíme hlavou pokusné osoby rychle dokola (metoda fakirská).
Chceme-li uspanou pokusnou osobu probudit, musíme sobě počínat velmi klidně, obezřele a
opatrně. Poněvadž je hypnosa stavem násilně vyvolaným, tedy do jisté míry nepřirozeným, může mít
v zápětí menší nebo větší nepříjemnosti, jako nevolnost, bolení hlavy, závrať, mdloby apod. Z důvodu
toho nutno především o to se starat, abychom se takovým zjevům, pokud lze, vyhnuli. Probouzení
pokusné osoby násilnými, příliš drastickými prostředky, jako je např. polévání vodou, násilné otvírání
víček, štípání, elektrisování apod. dlužno zavrhnout, ježto mají prostředky takové v psychickém organismu
člověka za následek neblahé účinky.
Nejlépe je probudit pokusnou osobu vhodně volenou sugescí, asi takto: „Nyní vás probudím.
Jakmile napočítám tři, vzbudíte se bez jakéhokoli pocitu malátnosti nebo těžkosti. Pociťujete, že se
15
slabost ztrácí“. Učiníme nyní několik tahů přes celé tělo. „Po probuzení se budete cítit silný, osvěžený,
budete v dobré náladě.“ Jakmile nám pokusná osoba odpoví, že nepociťuje žádné těžkosti, pokračujeme:
„Jedna! Ochablost a těžkost mizí. Dvě! Dobrá nálada se vrací. Tři! Probudil jste se a je vám dobře.“
Jen zřídkakdy po takové probouzecí proceduře potrvá hypnosa dále. Nelze-li pokusnou osobu
svrchu uvedeným způsobem probudit, nesmíme hned ztrácet rozvahy, neboť strach, malomyslnost a
vůbec neklid působí na pokusnou osobu, jejíž citlivost se značně hypnotickým spánkem zvýšila, škodlivě.
Křeče a nervové záchvaty dlužno připsat mnohdy jenom na vrub rozrušenému hypnotiséru.
Zcela klidně otážeme se uspaného, kdy se probudí. Udá-li, že za půl hodiny a nebo za hodinu,
necháme ho klidně spáti. Řekne-li, že za 3, 4 a nebo dokonce za více hodin, odpovíme mu, že to není
možné, že okolnosti nedovolují, aby tak dlouho spal, a nařídíme mu sami, kdy se má vzbudit.
Mnohdy postačí říci uspanému „probuď se“, aby se hypnosa přerušila. Také jemné foukání na
víčka má týž účinek. Vzdoruje-li však uspaný všem těmto prostředkům, necháme ho klidně spát, až se
probudí sám.
V hypnose lze konstatovat několik stadií, z nichž nejdůležitější jsou stádia kataleptické, letargické
a somnambulní. Ačkoliv mnozí badatelé praví, že se v hypnose podobná stadia nevyskytují a
nebo jenom velmi zřídka, není tvrzení dosti odůvodněné, ježto přece jenom většina experimentátorů
starších i moderních symptomy těchto stadií stanovila. Omezím se jenom na stručné vypsání nejhlavnějších
symptomů, aby i laik v ohledu tom učinil sobě o hypnose určitější, byť ještě velmi hrubý a
nedostatečný obraz. Podrobnosti nalezne v příslušných odborných spisech, jichž je v dnešní době již
celá řada.
V katalepsii je hypnotisovaný nehybný, výraz očí, jež jsou otevřené a často slzí, je ztrnulý, víčka
se chvějí a údy těla zůstávají nehybně v poloze, kterou jsme jim dali. Není zde zvýšené čivněsvalové
dráždivosti, jeví se tu jenom nečitelnost oproti bolesti. Smysly, zvláště zrak a sluch, zůstávají do
jisté míry v činnosti. Operatér může vyvolat různé halucinace a automatické pohyby. Zavře-li pokusná
osoba např. levé oko, upadne levá strana do stadia letargického, zavře-li obě oči, nastane vlastní letargický
stav. Téhož efektu se docílí, převede-li se pokusná osoba do tmavého pokoje.
V letargii vykazuje pokusná osoba naprostou necitelnost oproti bolesti, avšak sugescí nechá se
jenom velmi zřídka ovládat. Do výše zvednutá ruka klesá bezvládně dolů. Jeví se zde zvýšená dráždivost
čivněsvalová; podráždíme-li např. nějaký nerv, odpoví nám i sval s ním související stažením.
Stažení svalstva vyvoláme i jeho přímým podrážděním.
Lehkým třením spánků a nebo tlakem na čelo přivedeme pokusnou osobu ze svrchu uvedených
stadií do stadia somnambulního. Pokusná osoba má oči napolo a nebo docela uzavřeny, nervy ani
svalstvo nereagují na dráždění, paměť je zostřená; jeví se též necitelnost oproti bolesti, avšak chorobně
zvýšené vnímání určitých dojmů. Ježto zrak, sluch a čich jsou činnými, lze pokusnou osobu sugescí
zcela ovládat. Tlačíme-li pokusné osobě lehce na rohovku, mění se somnabulní stav v letargii.
Kromě těchto hlavních stadií je ještě celá řada mezistadií, nesoucích (podle stupně hloubky
spánku), kromě znaků upomínajících na některé ze stadií zde uvedených, ještě znaky zvláštní.
Zajímavým úkazem je poměr, který se po častějším hypnotisování vyvine mezi pokusnou osobou
a hypnotisérem a který se nazývá raportem. Tento se z počátku projevuje tím, že pokusná osoba
není s to na otázku odpovědět nikomu jinému než svému hypnotisérovi. Dalším stupněm raportu je
psychická závislost na hypnotiséru, jevící se tím, že pokusná osoba vidí, slyší a cítí jenom to, co vidí a
slyší a cítí hypnotisér a nebo, co mu tento poručí vnímat. Pokusná osoba pak nikoho jiného nevnímá
než svého hypnotiséra, a je-li raport ještě více utužován dalšími pokusy, vyvine se tak, že pokusná
osoba vnímá veškeré pocity a dojmy hypnotisérovy, takže lze opravdu říci, že vnímá jeho vlastními
smysly, ba dokonce čte i jeho myšlenky. Dospěl-li raport až k tomuto stupni, pak pokusnou osobu
nikdo neuspí ani neprobudí, leč hypnotisér s ní pracující.
Neméně zajímavými jsou úkazy hypnotické sugesce. Tak dáme-li pokusné osobě údy do určité
polohy, vyvoláme tím v obličeji poloze té odpovídající výraz. Sevřeme-li např. pokusné osobě ruce
v pěst, jak lidé obyčejně ve zlosti činívají, pokusná osoba se tváří hněvivě. Sepneme-li ruce její jako
k modlitbě, objeví se na obličeji výraz zbožnosti. Sugeruje-li hypnotisér pokusné osobě, že se nemůže
hnout z místa, není s to povstat. Nebo vsugerujeme-li pokusné osobě, že je jinou osobou, nebo i zvířetem,
projevuje tytéž zvyky, obyčeje, tutéž tvářnost, pohyby, hlas, ba i mluvu té bytosti, s níž jsme ji,
abychom tak řekli, ztotožnili. Sugerujeme-li jí dále, že některé z přítomných osob v pokoji se nenalézají,
pokusná osoba jich nepozoruje, i kdyby stály před ní. Zapálila-li by sobě taková, pokusnou oso16
bou nevnímaná osoba např. doutník, pokusná osoba nám s úžasem sdělí, že pozoruje ve vzduchu pohybovat
se hořící doutník.
Sugescí lze působit i na systém svalstva, na oběh krevní činnosti a činnost srdce. Tak přiložímeli
na ruku pokusné osoby kousek navlhčeného papíru a řekneme jí, že je to „táhnoucí“ náplast, v krátké
nebo delší době vyvstane na onom místě puchýř. Přikládajíce na její ruku kousek chladného železa,
řekneme, že je to žhavé železo, vyvoláme na ruce červenou skvrnu, a dokonce i vřed jako od skutečného
spálení. Sem náleží i tzv. „stigmata“, tj. periodická krvácení z některých míst na těle, což se dříve
považovalo za zázrak a což je vlastně jenom účinek intensivní náboženské sugesce.
Pro hypnotickou praxi dlužno zapamatovat sobě následující hlavní zásady:
Nikoho nemáme hypnotisovat bez jeho svolení. Hypnotisujeme jen v přítomnosti otce, matky,
manžela a nebo jiné důvěryhodné osoby.
Bez svolení nesugerujme pokusné osobě ničeho, než čeho sobě ona sama si přeje, a nebo léčíme-
li hypnosou, tedy pouze sugesce terapeutické. Chceme-li hypnotisovat za účelem vědeckým, učiňme
tak jenom se svolením hypnotizovaného, bez jehož svolení nepodnikejme v ohledu tom ničeho.
Škodlivý vliv hypnotiséra na hypnotisovaném jeví se nechutí k hypnose a strachem před následkem
z této.
Třeba jemným způsobem vyvolaná hypnosa, avšak bez svolení hypnotisovaného, může mít ty
nejhorší následky.
Sugesce musíme udílet velmi opatrně a mnohdy se spokojit pouze s účinkem hypnotického
spánku.
Sugesce musí odpovídat ideovému směru hypnotisovaného a nesmí být pro něho neproveditelné.
Sugesce speciální musí být v souvislosti se sugescemi všeobecnými v ohledu léčivém.
Sugesce, které by mohly mít trvalý neblahodárný vliv, nutno vhodně pozměnit.
Jeví-li pokusná osoba po několika hypnotických pokusech náklonnost k autohypnose, musíme jí
vsugerovat zákaz nespati.
Vyvolaný spánek nezávisí na hypnotiséru, nýbrž na samotné pokusné osobě, nebo lépe řečeno
na její vůli chtít usnout. Nikdy nelze hypnotisovat někoho proti jeho vůli, vzpírá-li se usnout, leč by
měl hypnotisér magicky vyvinutou vůli, jíž podléhá všechno. Naproti tomu lze velmi snadno uspat
osobu bez jejího vědomí, bez její vůle pouhým aktem vůle hynotisérovy.
Trvání a hloubka spánku závisí na hypnotisérovi. Abychom spánek prohloubili, probudíme pokusnou
osobu náhle, avšak klidně, a znovu ji uspíme; a nebo děláme několik magnetických tahů.
Nehypnotisujeme osob sešněrovaných a nebo vůbec oblečených v tísnivý šat, ježto mohou nastati
poruchy v krevní cirkulaci.
Inteligentní jednotlivce, ohnivé temperamenty s bujnou fantasií, dále osoby, jež se dovedou
ovládat, zvyklé na poslušnost, jako vojáky, dělníky apod. lze velmi snadno hypnotisovat. Naproti tomu
hypochondři, neurasthenikové, idioti, starci s ochablou činností mozkovou k hypnotisaci jsou velmi
nezpůsobilými.
Dítky od 4–15 let jsou velmi způsobilými k hypnotisování, jsou však velmi náchylné
k simulování, jímž dovedou oklamat mnohdy i zkušeného hypnotiséra. Do 30. roku způsobilosti
k hypnotisování přibývá, po 30. roce opět ubývá.
Mnohé osoby se domnívají, že nespaly, ježto se na vše upamatují. Pokládají se samy za simulanty,
a je velmi za těžko je přesvědčit o tom, že spaly.
Nehypnotisujeme osob trpících srdeční vadou, těžce nemocných, epileptických, hysterických a
nebo náchylných k autosugesci.
Spité osoby jsou velmi sugestibilní, avšak nehodí se k pokusům. Nemáme nikdy hypnotisovat
osob, které požily mnoho potravin a nebo nápojů, ježto může nastati nevolnost.
Vystříhejme se používat k hypnotisaci silně lesknoucích se předmětů, a nedržme předmět ten
v přílišné blízkosti očí, aby pokusná osoba nebyla nucena šilhat a nebo aby nenamáhala nadmíru očních
svalů, což má mnohdy za následek bolení hlavy.
Někdy se stává, že hypnotisér následkem upřeného dívání se do očí pokusné osoby sám usne,
čemuž lze předejít jenom pevným upnutím myšlenek na předsevzatý cíl.
Hypnotisérovi je zapotřebí pevné vůle, aby byl silným a vytrvalým, dále vnitřního přesvědčení o
síle hypnotické sugesce a konečně víry ve zdar.
Nepřerušujeme nikdy s uspaným raportu (styku), aniž jej ponechejme nepovolaným osobám.
17
V pokoji, kde se koná pokus, má být přiměřená teplota, asi 19–22 °C. Poloha pokusné osoby má
býti přirozená a příjemná.
Nastoupí-li nevolnost, dejme ihned protisugesci a pokusnou osobu vzbuďme. Započne-li pokusná
osoba dáviti, vzbudí se obyčejně sama, ne-li, pak ji okamžitě probuďme. Upadne-li do křečí, nebuďme
ji, nýbrž udělme jí vhodné sugesce a teprve až se uklidnila, započněme s probouzením. Totéž
platí o mdlobách, při nichž položme pokusnou osobu do horizontální polohy s hlavou poněkud níže
položenou než jsou nohy.
Hypnotisovaná osoba není docela bezmocným nástrojem v rukou hypnotiséra, ona přijímá toliko
sugesce sympatické a nebo jí zcela lhostejné. Můžeme říci, že nějaká pokusná osoba je v hypnose
schopna jenom takových činů, jež by byla s to provést při bdění. Při udílení nějaké sugesce pokusné
osobě nepříjemné, nereaguje tato na ni a nebo při houževnatém jejím opakování upadne do křečí a
nebo se probudí.
Po probuzení zabývejme se ještě několik okamžiků pokusnou osobou, uklidňujme ji, a opusťme
ji teprve tehdy, když jsme se byli naprosto přesvědčili o jejím dokonalém probuzení.
Poněvadž se pokusná osoba upomene po delší nebo kratší době na vše, co se s ní v hypnose dělo, proti čemuž nepomáhá ani sebeenergičtější sugesce na zapomenutí, lze po čase objevit veškeré činy zločinného hypnotiséra.