Význam sugesce při očarování.
Nelze popřít, že sugesce byla při očarování faktorem nemálo důležitým. Pro důkazy nemusíme
jít do ponurého středověku, nalezneme jich dosti kolem sebe, v dnešní moderní společnosti, která
v lichém domnění duševní neodvislosti opěvujíc svobodu, volnost a nespoutanost ducha, je tak pevně
spjata těžkými okovy všelikých předsudků a na mnoze mylných názorů, — dřívějších a v jejím duševním
životě doposud mocně působících to sugescí, — že se pociťují následky tohoto moderního kouzla
v našem životě nejen v ohledu náboženském; nýbrž i kulturním.
Tisíce nadějných životů hynuly dříve ve smrdutých kobkách žalářních a na popravištích, tisíce
ničím se neprovinivších žen volaly na hořících hranicích k nebi o pomstu jenom proto, že mocní tohoto
světa oslepeni ďábelsky rafinovaným líčením hrůz a muk pekelných, jímž zfanatisované kněžstvo
popletlo jim hlavy, nemohli a nebo nechtěli vymanit se z vlivu těchto satanických sugescí a konali
jako na povel to, čeho se v jasných okamžicích sami hrozili.
A dnes, kdy světská moc bohudíky kněžstvu odňata a kdy lidstvo vymaňuje se ponenáhlu z duševní
poroby, hranice sice neplápolají, aniž je slyšet srdcervoucího křiku a sténání nevinně mučených
čarodějnic, avšak zhoubný účinek starých, až do morku zakořeněných náboženských sugescí, pociťujeme
v míře jen málo zmenšené doposud. Není náboženské šílení výsledkem fantastických sugescí,
namířených na vzrušivou povahu nemyslícího, přesto však poctivého davu? Nejsou všechna obrácení
na tu nebo onu víru před smrtí jen resultátem působení idejí, člověkem již s mlékem mateřským vsávaných,
jež znovu ve vzpomínkách oživeny působí na rozrušenou mysl tím mocněji a s tím větším
efektem, čím menší odpor může jim klásti umírající následkem pokračujícího ubývání sil? A což pověstná
lourdská uzdravení, nejsou ta dokumentem sugestivní reorganisační síly?
Nedávno jsem četl v jednom klerikálním listě, jak jistý mladík rouhaje se při vesnické zábavě
svátostí oltářní, skácel se k zemi a zemřel. Ovšem, hned byl hledán v případu tom prst boží. Jak vysvětlíme
toto náhlé úmrtí? Je známo, že venkovští mladíci, třeba za jistých okolností velmi neurvalí a
přes míru bujní, jsou přece následkem bigotní venkovské náboženské výchovy tak fanaticky nábožensky
založeni, že v daném okamžiku protrhne se sebesilnější vrstva venkovského furiantství a nezkušeného,
a obyčejně velmi naivního mladíka, ovládnou staré, jeho rodiči mu silně vštěpované náboženské
ideje do té míry, že je jimi téměř monoideisován. A nyní představte sobě takového utancovaného a
alkoholickými nápoji opojeného vesnického mladíka, který v návalu bujnosti pronáší rouhavá slova,
jichž smyslu snad zpočátku ani nechápe, a kteráž kolem něho mezi družkami a druhy budí asi přímé
zděšení. Zajisté rozvážnější mladíci ho napomínají, ulekaná děvčata mu činí trpké výčitky a snad některé
starší ženy připomínají mu trest boží, jakým stíhá všechny rouhače Bůh. Jak děsný proces odehrává
se tu v duši takto náhle vyburcovaného mladíka, jak mocné a různé dojmy střídají se v jeho nitru,
kolik myšlenek nevylíčitelné obavy před božím trestem proběhne v okamžiku těžkou jeho hlavou,
to dovede posoudit jenom zkušený psycholog, jenž je s to analysovat duševní hnutí do těch nejmenších
detailů. Veškeré myšlenky slijí se na konec v myšlenku jedinou, v myšlenku na neodvratný trest, na
smrt, jež takřka démonicky obsedne mladíka, podlamujíc jak duševní tak fyzické jeho síly, až celý
vysílen a zsinalý pod tíží této zákeřné a smrtící sugesce klesá následkem ohromného dojmu mrtev
k zemi.
A kdož by neznal lidového přísloví, že křivopřísežník do roka zemře. Dříve umírali, v dnešní
době snad ani ne jeden. I zde triumfovala sugesce, nepřihlížejíce ovšem k případům smrti zcela přirozené,
jež nastala v důsledku příčin již před přísahou daných. Odehrával se tu pochod zcela přirozený,
nesouvisející s podstatou přísahy ani logicky, ani příčinně. Výčitky svědomí, strach před možným
20
naplněním se lidové pověry apod. sžíraly nešťastníka tak, že slábnul duševně i tělesně, takže zesláblý
organismus nedovedl čelit chorobě, jíž by se byl snad jindy ubránil, a kteráž rozrývajíc nyní spolu
s otravnou sugescí jeho zdraví, sklátila ho skutečně do roka v chladný hrob.
Podobně účinky kletby a žehnání dlužno připsat po většině sugesci. Kdo ví, jaký převrat mohou
v životě lidském způsobit pouhá povzbuzující slova, pronesená vlivnou, autoritativní osobností, kdo
byl někdy v životě svědkem šťastného zakončení a rozuzlení jinak dosti dramatického děje rodinného
jenom následkem magicky povzbuzujících slov hlavy rodiny, pochopí, že slova stařičké matičky,
ustaraného otce, ve velkém pohnutí při loučení pronesená, slova nekonečné lásky, dobroty a starostlivosti,
tlumočící milovanému dítěti onu převelikou bolest v této vážné chvíli jimi pociťovanou, jsou
přímo talismanem, podávajícím mu v těžkých chvílích útěchy a povzbuzení k další cestě životem. Tato
útěcha, toto povzbuzení vlejí mu do žil nového ohně, nové síly, jsou mu zdrojem vytrvalosti, což má
za následek zvýšení efektu pracovního výkonu, tento opět zvýšení mzdy, zvýšený příjem dovoluje již
spořiti, uspořený kapitál se stále zvětšuje a stává se základním kamenem šťastné hmotné existence.
Hle, ovoce požehnání!
A vizme nešťastníka, jemuž uvadlé, bolestí a bezmocným vztekem zkřivené rty jeho starého otce
strašlivě klnou… „Budiž proklet! Nemějž štěstí…!“
V prvním okamžiku neuvědomuje sobě těchto hrozných slov, avšak po nastalém uklidnění vystupují
mu strašná ona slova jako příšerné vidiny a nestvůry před duševní jeho zrak, kalí mu každou
jasnější chvilku, každý šťastný okamžik v jeho životě. A nedovede-li těmto myšlenkovým obludám
čelit, nedovede-li se nad ně v ohledu mravním povznést a ví-li, že hněv jeho otce byl spravedlivý, jen
jím samotným vyvolaný, stane se mu otcova kletba potměšilou, zákeřnou duševní rakovinou, podlamující
všechny jeho síly, a přinášející mu jenom bol a nespokojenost. A že u slabé povahy bývá od
nespokojenosti k různým výstřelkům nebo nepředloženým, nerozvážným činům jenom malý krok, je
známo. Toť blínová sklizeň kletby!
O vlivu sugesce na lidské zdraví zmiňuje se dr. G. Encausse ve svém díle Traité élémentaire de
Magie pratique pod záhlavím: Venkovští čarodějové a sugesce.
„Mezi nemocnými v la Charité byly dva zajímavé případy, jež odhalují vliv, jaký mohou mít
jistí venkované na lidi poněkud vzrušivé. Mluvíme-li o venkovských čarodějích, o těchto mastičkářích,
o těchto dobrých ženách, představitelích to dnes zapomenutých okkultních věd, je prvním naším nápadem
úsměšek a nechuť počítat s tisíce případy, vyprávěnými od chaty k chatě a obtěžkanými vypravěčovou
obrazností.
Leč je tu provést zajímavou studii o sugescích, provázených bizarními slovy, jež jsou pravou
příčinou výsledků těchto magiků v malém. Sugesce ty účinkují toliko na bytosti vzrušivé, a každý, ať
si říkají, co chtějí, přívrženci sugesce ve stavu bdělém a její všeobecné působnosti, kdo si dělá
z čaroděje smích, již tím uniká jeho vlivu.
Obě nemocné, o něž se jedná, jsou hysterické, a nic se jim nepřihodilo až do doby, kdy se jim
dostalo sugesce.
První z nemocných, Elišku C…, přivedla k nám 11. prosince její příbuzná, která se již o ni radila
s četnými lékaři, kteří ji léčili různými způsoby, zcela však bezvýsledně.
Posazena před otáčivé zrcadlo byla brzy fascinována, a odtud bylo lze spojit léčení přenosem
s léčením sugescí. Pod tímto dvojím vlivem zmizela čtvrtého dne ztrnulost ruky, jíž trpěla.
Leč v noci ze čtvrtého na pátý den nemocná náhle oněměla. Doufali jsme, že němotu odstraníme
snadno užitím sugesce, avšak marně jsme zkoušeli po dva dny ty nejrůznější způsoby sugesce.
Všechny zklamaly. Tu nám napadlo, že je nemocná ovládána nějakou starší sugescí, jež ničila naši
působnost v té míře, v jaké jsme docilovali úspěchů. Trvající němota nedovolovala nám klásti nemocné
otázky, proto sáhli jsme k experimentální kličce.
Přesvědčivše se, že nemocná provádí všechny sugesce vyjma ty, jež se týkaly její choroby, sugerovali
jsme jí (když byla ve stavu jasnovidného somnambulismu), že osoba, jež jí to udělala, stojí
před ní, a ukázali jsme na jednoho z chovanců ústavu.
Tvář nemocné se náhle zkřivila ve výraz prudkého hněvu, a domnělý původce jejího nynějšího
stavu mohl se jenom s velkou obtíží k ní přiblížit a nařídit nemocné silným hlasem, aby se ihned
uzdravila, což se také stalo. Z rozmluvy mezi nimi mohli jsme soudit na toto: Děvče bylo dcerou muže,
považovaného ve vesnici tak trochu za čaroděje. Toho dne, kdy měla odejeti do Paříže do služby,
otec zachvácen prudkým hněvem, ji proklel, řka: Od dnešního dne budeš vždy nemocná, a nedovede tě
nikdo vyléčit, jenom já sám.
21
Až do té doby nebyla nikdy nemocná, nikdy neměla hysterických záchvatů, ani nějakých nervových
poruch. Výjev s otcem ji nepochybně velmi rozrušil, neboť po několika dnech vypuklo strnutí
ramene. Slova otcova působila zde jako skutečná sugesce.
Znajíce nyní celou historii, mohli jsme snadno vše přerušit. Domnělý otec, vytvořený naší sugestivní
působností, prohlásil, že svou kletbu odvolává a dceři odpustil. Opakoval jeho odpuštění i po
probuzení jejím, a od té chvíle všechno přestalo.“
„Historka druhé nemocné spadá do téhož řádu. Adolfína F…, 27 létá, od 18. roku provdaná,
byla nám přivedena 7. září 1890. Doma byla náhle stížená prudkými neuropatickými záchvaty dušení,
hysterickými bolestmi apod. Léčena byla bromidem (i ve velkých dávkách), kozlíkem, chlorálem, leč
nic neúčinkovalo. Jedině léčení přenosem velmi snadno zdolalo všechny poruchy, a za necelých čtrnáct
dní vrátila se dívka domů vyléčena. Přes všechny naše dotazy nebylo lze nalézti příčinu nemoci.
Nemocná byla ovšem osobou silně nervosní, poněkud vzrušivou, leč to nestačí ke stanovení příčinnosti
tak náhlých poruch.
11. prosince ještě téhož roku vrátila se k nám nemocná stížená týmiž příznaky. Podrobné vyptávání
přivedlo ji k doznání, že ji doma někdy léčila žena, jež platila za čarodějku. Tato jí jednou
v návalu zlosti řekla, že bude od této chvíle vždy nemocnou a že ji nevyléčí žádný lékař. Hněv čarodějky
byl vzbuzen odepřením malé částky peněz. Viděli jsme, jaké byly následky této opravdové sugesce.
— Nové léčení, přizpůsobené této zvláštní příčině, zdolalo nemoc, která se více neobjevila, jak
se zdá, k veliké hanbě čarodějky.“
Líčené příběhy byly zapříčiněny sugescí stykovou, tj. ovlivňovatel působil na druhou osobu
přímo, jsa tělesně při aktu přítomen a jí smyslově přímo vnímán. Jsou však případy, kdy tohoto přímého
styku není, kdy obě osoby, působce i ovlivněný jsou od sebe míle vzdáleny, a přece psychické
účinky sugestivní síly vzdáleného působitele lze s touž přesností a jistotou konstatovat. Musíme nutně
připustit zde činnost telenergickou, účinek sugesce en distance.
Lze pouhou myšlenkou, pouhou mentální činností na někoho působit? Lze myšlenkou vyvolat
v někom určitý dojem? Slyšme, co praví o takovém telenergickém neboli telepatickém působení věhlasný
anglický fyzik, prof. William Crookes. Praví: „Nastane-li mezi dvěma lidmi telepatie, odehrává
se v mozku odesílatele zprávy fyzická změna. Obdobná změna nastane pak ihned v mozku druhého,
jež sugesci přijímá. Mezi oběma těmito hmotnými ději musí nutně existovat řada hmotných příčin.
Tato řada hmotných příčin může se manifestovat jenom pomocí nějakého prostředí. Každým novým
objevem v oboru psychologie se dokazuje, že etherové vibrace jsou s to vyvolat zdánlivě zázračné
účinky, např. přenos myšlenek z dálky.“
Od objevu Marconiho bezdrátové telegrafie počali sobě někteří učenci všímati telepatických
faktů více. Vycházejíce z nauky o elektrickém vlnění, připustili docela možnost existence vln myšlenkových,
přenášených etherem z jednoho mozku ke druhému, jako se šíří vlny elektrické od jedné stanice
ke druhé v bezdrátové telegrafii. Dejme tomu, že na něco, co chci sděliti svému vzdálenému příteli,
velmi intensivně myslím. Mozek počne pracovat a dodá mně k disposici určité množství energie,
jejíž vibrace určují moje představy. Vibrace ty jsou neseny etherem až k mozku přítelově, v němž
vzbudí indukcí vibrace podobné, jež mají za následek vyvolání představ prvotních, tedy oněch, které
jsem vyslal já.
Ačkoli zákony telepatického působení nejsou ještě vědou na jisto stanoveny, a ve mnohém
ohledu chová se tato z nevysvětlitelných příčin oproti telepatii poněkud odmítavě, je dokázaných faktů
v tomto oboru takové množství a telepatické pokusy jsou tak snadno proveditelné, že můžeme oprávněně
doufati v konečné její uznání a snad i upotřebení v obecném životě. Zde nelze mně podrobně
zabývat se tímto zajímavým odvětvím praktického okkultismu, musím se spokojit pouze s poukazem
na to, co přímo souvisí s hlavním předmětem této studie.
Řekl jsem, že lze konstatovat psychické účinky sugestivní síly i vzdáleného operatéra, tedy
účinky jakéhosi hypnotického raportu en distance. Lze-li tedy vzdálené osobě dát pocítit dojmy příjemné
a nebo bolestné, avšak skutečné, je tím řečeno, že možno již pouhou sugescí do vzdálenosti
očarovat. O jednom případu takového telenergického působení zmiňuje se dr. G. Encausse. Jeden
z jeho přátel v Lyonu, M. V. v praktickém studiu a meditaci velmi pokročilý, měl jednou nad míru
obtížný spor, na jehož příznivý výsledek měl velice málo naděje. Ba hrozil mu již nezdar. Využitkovav
okolnosti, že nepřející mu osoba, která měla nepříznivý vliv na jeho záležitost, šla brzy spát, soustředil
všechny své psychické síly na znepřátelenou osobu po první dvě hodiny jejího spánku, a přenesa
se v duchu k ní, pozvolna a velmi jemně hájil svou věc a bránil svůj názor. Po několika takových
22
pokusech docílil toho, že dotyčná osoba vzdor svému odporu znenáhla se přizpůsobovala jeho myšlenkám,
aniž o tom věděla, a jsouc takto, abychom tak řekli, telepaticky přemluvena, sama žádala za
provedení úkonu, jemuž se dříve byla vší silou vzpírala a který příkře odporoval jejímu dřívějšímu
názoru.
Sugesce podobné nutno prováděti nejlépe za doby noční, kdy osoba, kterou chceme ovlivnit,
pravděpodobně spí, kdy tedy je takovému sugestivnímu vlivu nejvíce přístupnou. V noci pracovali
obyčejně všichni čarodějové, avšak nikoliv ze strachu před hranicí, jak se domnívá a píše Marius Decrespe
v brožuře Peut-on envoûter?, nýbrž proto, poněvadž jejich oběti spaly. Tehdy mohli nerušeně
rozvinout svoji ďábelskou činnost a počítat spíše na úspěch, neboť psychický organismus jejich obětí
nemohl jim event. klásti takový odpor jako za bdění, kdy pozornost ubohých byla zaujata těmi nejrůznějšími
věcmi a myšlenkami všedního života, kdy tedy byla vlivům méně přístupnou, méně sugestibilní.
Takovou telenergickou sugestivní činností vyvolávali čarodějové u svých obětí nejrůznější stavy.
Ochromovali, oslepovali, vnukali smrtelné úzkosti, děs a hrůzy, vyvolávali ty nejhrůznější a
nejošklivější sny, vštěpovali nepřátelství, zášť i lásku, trhali pouta manželská, svazky přátelské, posílali
choroby všeho druhu, nabádali k sebevraždě, krátce otravovali svým nebohým obětem život všemožným
způsobem.
Musím ještě poznamenat, že čarodějové nepracovali výhradně se sugescí, tedy pouze mentálně,
nýbrž že poskytovaly jim značnou pomoc v jejich pracích i tzv. mumiální látky, věci nasycené, životním
fluidem oběti, které je přiváděly v astrálně-fyzické spojení s osobou, jíž dotyčná věc patřila, a
které chtěli udělati. Je samozřejmé, že spojením těchto dvou činitelů, sugesce a čistě mechanického
působení na mumii, museli čarodějové docilovat mimořádně velkých úspěchů.
